Neděle 20.8.2006 7:40

FRESKY NA ŠKOLNÍM DVOŘE

Včerejší fotografie Ireny při práci ukazuje nejen její pověstný plášť, ale zároveň dokumentuje, že Irena chodila všude pozdě. Všimněte si, jak je s freskou pozadu. Zatímco Majka Zejdová, po její pravé straně už pracuje s barvou, Irena má teprve nakopírované kontury, část pozadí a čepici. Její předloha je také nejvíc pomačkaná a potrhaná. Další, kdo má hotové teprve kontury je Dobra, pracující úplně vlevo, která si předlohu připevnila do první řady a ne do horní, jako ostatní. Text Ireny obsahuje i jiná zajímavá fakta, schválně si jej ještě jednou pozorně přečtěte.

Nejmenovanému spolužákovi se hlava moc nepovedla, což je historický fakt, s tím se nedá nic dělat, nedalo se ani tehdy. Hlava mu vyšla moc tmavá, nešla zesvětlit a on to dost těžko nesl. Uvažoval, že by namaloval ještě jednu, ale tato varianta se nerealizovala, protože jak vidíte, hlav v první řadě je devět, což odpovídá počtu studujících na oddělení. Že kromě nepovedené hlavy vynášel z čítárny Moravské galerie cenné knihy, to je také pravda, to byl bordel, to se mu tolerovat nemělo. BK

 

 

 

 

Sobota 19.8.2006 18:00

FRESKY NA ŠKOLNÍM DVOŘE

Na tuto akci si pamatuji. Měli jsme za úkol vytvořit sgrafito, kopii renesančních malířů. Co jsem dělala já sama, už nevím, ale jedna spolužačka, která obdivovala starší muže, vytvořila kopii starce, poněkud nevzhledného zevnějšku – měl několik podbradků a orlí nos, ale výsledek byl velmi dobrý.

Moje blízká kamarádka udělala portrét nevšední krásy – velice ušlechtilý, ale zato našemu jedinému spolužákovi se moc nedařilo a neříkám to proto, že zrovna v té době mě docela naštval — nějakým, pro nás všechny dost nepochopitelným způsobem, se mu dařilo si půjčovat v MG hodně vzácné svazky, které se normálně nesměly z budovy vynášet. Jednou získal opravdový skvost a já ho požádala, zda by půjčil. Řekl, že takovému praseti nepůjčí nic. Snad to bylo jen kvůli mému exkluzivnímu pracovnímu plášti, který nebýval zrovna nejčistější. 

Taky si vzpomínám na naše maturitní práce. Mohli jsme si vybrat ze dvou témat — Láska v míru a Práce v míru.

Řekla jsem si, že o lásce nevím nic…

Jedině já a ještě jedna spolužačka, která získala po maturitě sňatkem moje přímení, jsme dělaly Práci. Co jsem vytvořila já sama, už nevím, ale ona malovala potrubí a roury.

Ostatní se zabývali Láskou…

Irena Böhmová (Hanzlová)

 

 

 

 

Pátek 11.8.2006 5:00

PROTOŽE BoA SLEDUJE

i nešuřácká veřejnost, nebude od věci vysvětlit, že dívky provádějící záhadnou činnost u starobylé zdi jsou studentky brněnské Střední uměleckoprůmyslové školy v Brně (tzv. Šuřky), oddělení malby, které se v roce 1973 učily na stěně zadního traktu školního dvora malovat fresky. Freska je technika, při které se barvy nanášejí na čerstvou vrstvu omítky. Čtyři hlavy v nejvyšší řadě, úplně vpravo, jsou provedeny technikou sgrafito, při které kresba vzniká proškrabáváním horní vrstvy omítky. Koš na košíkovou je originál, sbitý z latí, s výtvarnou činností dívek nemá nic společného. Fotky poslala kdysi na ochutnávku jistá Lenka a také k nim slíbila historku „Jak Patlal patlal a Patlalky patlaly“. Historku dodnes nemáme. BK

 

 

Čtvrtek 4.5.2006 19:00

ŠUŘINKY 2006

 

 

 

Pátek 28.4.2006 19:00 

JEŠTĚ JSEM SI VZPOMNĚL...

že papírová skládačka, kterou připravila pro Šuřinky v roce 1974 Laďka, vypadala daleko lépe v návrhu, než v konečném provedení. Linky návrhu byly nakresleny temperou, barevné návrhu byly vystříhány z lesklých „samolepících pogumovaných papírů“ co se prodávaly v NARPĚ, v sešitech A5 naležato. Papíry měly lesklý povrch v základních barvách a na zadní straně sladkou lepící vrstvu, jako děti jsme ji rádi olizovali a pak se divili, že papír nechce lepit. Pozvánky navrhovali, jako klausuru, aranžéři v odborném navrhování a kromě profesora Sedlaříka ji hodnotil ještě profesor Chatrný. Na ostatní návrhy (kromě svého) si nevzpomínám, ale vzpomínám si, jak všem bylo jasné, že Laďčin návrh je nejlepší a bude se realizovat. BK

 

 

 

Středa 22.3.2006 18:40

KDYŽ NÁM ŘEDITEL ŠUŘKY

akademický malíř Jan Maria Najmr před lety přednášel, že estetický názor si vytváříme na základě chápání předchozích generací, nejednomu studentovi se při jeho patetickém výkladu vybavily řecké karyatidy. Dnes se nám točí hlava při pomyšlení, co se vybaví na základě chápání naší generace, generacím příštím. Nemám na mysli onu část národa, vysedávající v putykách a rozvíjející svou invenci obsluhou hracích automatů. Mám na mysli průměrnou českou rodinku s přirozeným zájmem o všestranné vzdělání svých dětí, která si uvědomuje potřebu plnohodnotného kulturního života. Mám na mysli co je třeba udělat, aby se tenká vrstvička kulturního podvědomí, která se v našem národě udržuje silou tradice, definitivně neprolomila, ale zesílila. BK

 

 

 

 

Středa 26.10.2005 18:30

SIRKY NA TALENTOVÝCH ZKOUŠKÁCH (2)  

V zájmu zachování historické pravdy otiskujeme rozhovor k textu z minulého čísla: “Dvě budoucí spolužačky a nerozlučné kamarádky chodily sebevědomě po třídách mezi třemi sty uchazečů, tvářily se jako by byly dozor z vyššího ročníku a komentovaly a komentovaly. Najdou se i takoví, kteří si vzpomenou, co říkaly a co měly na sobě.“

Petrášková: Tady je několik nepřesností.

Koňařík: No — které?

Petrášková: Třeba těch 300 uchazečů — bylo nás už jen 60. A nikdy se netvářím sebevědomě…

Koňařík: O to mi ani tak nejde, kolik vás bylo a jak jste se tvářily, já jsem si spíš vzpomněl, o čem jste povídaly.

Petrášková: Tak nenapínej a vyjádři se!

Koňařík: O mě jste například tvrdily, že jsem nadaný, ale nevzdělaný.

Petrášková: Ty pěkně kecáš — to bych si nikdy nedovolila.

Koňařík: Ale dovolila, já jsem vás zaznamenal, jak jste přicházely uličkou mezi lavicemi směrem od tabule. Pak jste se postavily za mě, dívaly jste se mi přes rameno, tys měla hlavní slovo: „Má talent, ale je vidět, že k nikomu (pochopil jsem, že do lidovky) nechodil.“

Petrášková: A co jsme říkaly ještě?

Koňařík: Každého druhého jste se ptaly, ke komu chodil. Kam jste šly potom, to já nevím, já jsem všechno nestačil sledovat. Bylo tam ještě pár lidí z béčka, co mě zaujali, pak silná pardubická skupina — znali se mezi sebou, pak řada suverénů, které jsem už nikdy potom neviděl.

Petrášková: Další nepřesnost, s Táňou jsem se dala dohromady úplně náhodou — vůbec jsem ze začátku nevěděla, že je to „ta Hlušičková“, nějak jsme si hned první den padly do oka.

Koňařík: Dodnes si nejsem stoprocentně jistý, zda to Táňa vůbec byla, kdo s tebou chodil a vůbec si nepamatuju, co měla na sobě. Za ta léta jsem si vsugeroval, že to byly hnědé tepláky. Příležitostně se můžeme Táni zeptat, jestli měla na talentovkách oblečenou hnědou teplákovou soupravu.

Petrášková: Na „rozřazovačkách“ těžko, ale jinak určitě jo! Taky si to pamatuju.

 

 

 

Středa 20.10.2005 18:00

SIRKY NA TALENTOVÝCH ZKOUŠKÁCH (1)  

V říjnu 2005 se v rubrice Otázky + Odpovědi (mívali jsme v BoA takovou rubriku) objevil obraz Zdeny Höhmové s motivem sirek a soutěžní otázkou, jakou technikou jsme malovali sirky při talentových zkouškách. Temperou modelované mohutné sirky budoucího ředitele si pamatují někteří dodnes, svoje ne. Taky se doplňovalo zátiší k předmalovaným linkám; krajina v noci, tatáž ve dne. Na ploše 30 x 30 cm se komponovalo z papírových čtverečků, mělo se to pojmenovat, jeden člověk dal název „Napětí“ a skončil na aranžérství; Pavel zatemperoval a skončil na malbě. Dvě budoucí spolužačky a nerozlučné kamarádky chodily sebevědomě po třídách mezi třemi sty uchazečů, tvářily se jako by byly dozor z vyššího ročníku a komentovaly a komentovaly. Najdou se i takoví, kteří si vzpomenou, co říkaly a co měly na sobě. Kdo další si ještě vzpomenete, podělte se s námi ostatními. BK

 

 

 

Pátek 19.8.2005 17:00 

JEŠTĚ JSEM SI VZPOMNĚL...

když aranžéři instalovali výstavu historických mincí v Moravském muzeu, dodával tam profesor Odehnal voskové kopie středověkých pečetí. Už si nevzpomenu, v jaké souvislosti jsme kopie instalovali, ale vím jistě, že krásně voněly medem. Zvlášť jedna, červené barvy, s rytířem na koni, byla nádherná. O Odehnalových kopiích se dočtete také ve známé šuřinkové parodii „Kriminální ústředna pátrá…“ Pro práci na výstavě nás získal profesor Sedlařík a nutno přiznat, že mu to ani moc přesvědčování nedalo. Výstava byla dobře zaplacená, používaly se při ní ušlechtilé materiály a hlavně — nebyla politicky podbarvená. BK

 

 

 

Čtvrtek 20.6.2005 18:17

CO ČECH, TO UČITELKA?

Pokoušeli jsme se nedávno spočítat, kolik z nás učilo nebo učí na některém typu školy a dospěli jsme k číslu 8. Vysoko nad republikový, krajský, okresní i třídní průměr se rozmnožili pedagogové z oddělení výstavnictví-aranžérství, z jedenácti absolventů dnes aktivně učí čtyři, v minulosti učila ještě Claudie. Z ostatních oddělení jich není zas tolik, ale zastávají místa o to význačnější. Přímo v hlavním městě, na UK, učí externě Maruška. O podrobnosti  z její činnosti je velký zájem, ale: …se neozyva, jedine, ze by se chtelo nekomu napsat ji dopis na papire… Na Šuřce, kde řediteluje Pavel a učí Honza se od našich dob hodně změnilo, pro podrobnosti si klikněte na http://www.ssurbrno.cz kde se z úvodní stránky proklikáte“ až na jednotlivá oddělení. Zajímavé věci k vidění, stránka má také mimořádnou návštěvnost, od 10. února 2004, do 18. května 2005 ji navštívilo 9997 čtenářů. Na základní škole v současné době učí pouze Laďka. V minulosti učila i Irena (z malby), a to němčinu a výtvarnou výchovu. Podle informací, které jsem z různých zdrojů při této příležitosti získal, není o co stát — jsou to prý galeje. Na základních uměleckých školách (dříve lidové školy umění), kde učí Milena a Irena (z VA), je o studium velký zájem jak mezi dětmi, tak mezi mládeží i dospělými a průměrně jednou za 4 roky zde objevují mimořádné talenty. BK

 

 

Čtvrtek 14.4.2005 19:00

ŠUŘINKY 2005

Šuřinky se letos opět vydařily. Při zadávání slovních kombinací „Šuřinky policie“ ani „Šuřinky výtržnictví“ nebyly na webu nalezeny žádné inkriminující odkazy. Očité svědkyně uvádějí: Šuřinky, až na ten kravál... Někteří tancovali... Pavel byl ve svém živlu... Jarmila s Petrem odešli jako první a pozvali nás všechny k nim, ale byli jsme z toho hluku vyřízení... Táňka tam měla sestru (taky šuračka, ale mladší o 6 let) a nejmladší dceru Markétu a s Hankou M. tam řádily možná do rána, ještě jsem s nikým nemluvila... Bylo to pěkné, ale docela hlučné...