Sobota 19.6.2010 19:30

SETKÁNÍ PO 35 LETECH (5) / JAK TO VŠECHNO ZAČALO...

Foto Josef Fait, povídání Irča Bartošová, galerii otevřete kliknutím na modrý zavináč @.

Koncem února mi přišel nenápadný mail od Zdeny Höhmové, že Soňa Zálešáková z Béčka by ráda dala dohromady sraz. Nadchlo mě to a následovalo asi okolo 200 mailů mezi mnou, Zdenou a Soňou. Přípravy jely naplno (zajištění prostor, ubytování, hudba, pozvánka, pamětní list, korespondence s těmi, co nemají mailovou adresu i s těmi, co ji mají apod.).

Měli jsme trochu obavy, abychom se nesešly nakonec jen my tři plus Libor, ale naše obavy (jak se později ukázalo) byly zbytečné. Počasí se také umoudřilo (to jsme byli rádi, čekalo nás posezení na zahrádce). Náš organizační tým se měl sejít o hodinu dříve, abychom domluvili poslední detaily organizace. Ale všechno bylo úplně jinak.

V hotelu na recepci už nás vítalo několik lidí — holky Magniovy, Věrka Faltýnková z Německa, Zdeněk Bernát. Uvítání bylo bouřlivé a srdečné. A takhle to vlastně probíhalo dál jak přicházeli ostatní. Přijeli i spolužáci ze Slovenska. Bylo velké objímání, líbání a hlavně povídání. Já s Liborem jsme měli v plánu úvodní řeč, ale ten „úl“ se nedal utišit. Nakonec se nám to podařilo, když číšník donesl přípitek. Vzpomnělo se i na dva spolužáky Staňku Michalčekovou a Bohouška Kučeru, kteří už na sraz bohužel přijít nemohli. Velmi nás překvapili svou návštěvou také naši profesoři Chatrný, Vejman, Odehnal, Šindler a paní prof. Bočánková. Byli úžasně roztomilí, hlavně vzpomínkami na různé historky ze studentských let. Hodně jsme si povídali a povídali, někteří si i zazpívali s hudbou.

Všichni se dobře bavili i potom uvnitř baru, když začala bouřka a sedělo se chvíli při svíčkách. Myslím, že všechno vyšlo, jak jsme tajně doufali. Okolo půlnoci největší vytrvalci pokračovali v salonku hotelu, ale to už jsem u toho nebyla, protože jsme s Alicí šli na kutě a já byla strašně unavená.

A TAKHLE ÚŽASNĚ TO SKONČILO...

V úterý mi pak přišel mail od Libora Sigmunda: „Ahoj, zdravím Tě i se Soňou, ještě jsme se nerozešli, někteří odjížděli až včera. Soňa je se mnou ve škole. Tož zatím! Libor a Soňa.“

No, myslím, že to byl opravdu úspěšný sraz a že si jej brzy zopakujeme. Já osobně jsem zažila ohromný pocit jistoty a sounáležitosti, kterého si velmi cením. Teď chodí maily s poděkováním a taky s nadšením z fotek od Pepy Faita, které úplně přesně vystihují atmosféru setkání.

 

 

Pátek 18.6.2010 19:30

SETKÁNÍ PO 35 LETECH (4)

Foto Josef Fait

Milé šuřačky a milí šuřáci, koukám do statistiky návštěvnosti a vidím, že Vás přibylo, a tak si při této příležitosti dovoluju upozornit všechny ročníky, jakož i pedagogický sbor, že na těchto stránkách možno sdílet... no, nejlíp to zjistíte, když si je pročtete a prohlídnete. Podklady zasílejte na adresu: konarikb@medialine.cz

Druhou galerii z letošního červnového setkání maturitního ročníku 1975 otevřete opět kliknutím na modrý zavináč @.

 

 

Čtvrtek 17.6.2010 19:50

SETKÁNÍ PO 35 LETECH (3)

Foto Josef Fait

Dnes uveřejňujeme první z již zmíněných, slibovaných galérií, ze setkání absolventů ústavu, maturitní ročník 1975. Galerii otevřete kliknutím na modrý zavináč @.

 

 

Středa 16.6.2010 20:00

SETKÁNÍ PO 35 LETECH (2)

Foto Josef Fait

Dnes uveřejňujeme první fotku z již zmíněného setkání šuřáckého maturitního ročníku 1975. Zpravodajka Irča slibuje, že napíše povídání, zatím píše: ...byly tam opravdu zajmave chvilky. Neco se ale bohuzel napsat neda. Sedeli jsme nejprve na zahradce hotelu a pak nas zahnala ta hrozna bourka. Uvnitr v Grill baru pak bylo taky hezky, jednu chvili vypnuli proud a tak se sedelo pri svickach. Ted jsem se dozvedela od Libora Sigmunda...

Poznámka redakce. Jo, a ta fotka je ve vyšším rozlišení, takže se otevírá trochu dýl, stejný ročník vypadal kdysi takhle:

 

 

Pondělí 14.6.2010 19:00

SETKÁNÍ PO 35 LETECH (1)

Irča Bartošová

Měli jsme v sobotu sraz po 35 letech se třídou ze SUPŠ, s tou druhou, do které jsme se já a Hanka propadly začátkem třetího ročníku. Byl to velmi vydařený sraz, přímo úžasný!!! Přišli i profesoři Chatrný, Odehnal, Šindler, Bočánková, Vejman. Byla to velká událost. Posílám také pozvánku, které jsem pro tuto příležitost vytvořila. Celé jsme to organizovaly já a Zdena Höhmová a Soňa Zálešáková. Byly to náročné přípravy, ale vyšlo to na jedničku.

Sešli jsme se celý ročník, A i B. Takže tam byli i fotografové. Josef Fait hodně fotil a domluvili jsme se, že fotky vyjdou v boa a účastníci by si je pak mohli stáhnout.

 

 

Pondělí 4.1.2010 19:00

SMUTNÁ ZPRÁVA

spolužákům SUPŠ v Brně,  maturitní ročník 1975.

Dne 24. prosince 2009 zemřela naše spolužačka, akademická malířka Stanislava Michalčeková. Vzpomínáme.

 

 

Pondělí 30.3.2009 19:00

ŠUŘINKY / FILMOVÍ HRDINOVÉ

FLÉDA / BRNO

Stručná informace, týkající se pozvánky, přišla z ředitelství ústavu: „Autorem je žák 4. ročníku ilustrace Vojtěch Trocha. P.L.“

 

 

Středa 24.12.2008 18:30

JAK FOTOGRAFOVAT ŠUŘÁCKOU BESÍDKU?

Jak fotografovat šuřáckou besídku? Těžko. Některé besednice a besedníky nevyfotíte za žádnou cenu, prostě nepřijdou. Ti co přijdou, různě uhýbají ze záběrů nebo se neustále vrtí, že je ani nejkratší tisícinou milisekundy nezaostříte.

Abychom eliminovali negativní vliv subjektivního pohledu a mohli informovat šuřačky a šuřáky přespolní, zaneprázdněné, choré a čtenáře BoA, bylo navrženo fotografovat metodou rotace kádrů. Rotace schopných kádrů, stejně jako na české politické scéně, žádných nemaje, nechali jsme rotovat fotoaparát.

Výsledky jsou pozoruhodné i přesto, že některé účastnice držely rotační aparát v ruce poprvé a co víc — na první pohled jsou patrné rozdíly v individuálním pojetí. Dalo by se zobecnit, že fotografické pojetí se kryje s převládajícím stylem výtvarným, případně s oborem, vystudovaným na Šuřce. U fotek Dáši Petráškové proto nepřekvapí smysl pro poetično a precizní, propracovaný detail. Charakteristické měkké linie a výrazné malířské pojetí vykazují Zdena Höhmová, Tamara Vacková a Hanka Megová, která kromě toho nezapře, že se zabývá výstavnictvím. Velmi podobné, i když jiné, pojetí mají absolventi výstavnictví Jarmila Marvanová a Bohouš Koňařík.

Co ještě? Atmosféra byla fajn, vyměňovaly se novoročenky a rozdávaly dárky, někteří si s nimi ohromně vyhráli. Diskutovalo se o všem možném, o objektivitě a subjektivitě výtvarného projevu, pochybovalo se „o ženskosti v umění“ i sny na přetřes přišly, vykouřilo se mnoho cigaret a Husova je rozkopaná a Šuřka má nové webové stránky. Minigalerii fotografií z besídky otevřete kliknutím na modrý zavináč @. BK

 

 

Neděle 14.12.2008 19:07

VZPOMÍNKA NA JEDNU VERNISÁŽ

Když jsem psal pod titulkem Jeden z nekonformních pro BoA-BoA příspěvek o tvorbě přítele Václava Dosbaby, vzpomněl jsem si na vernisáž výstavy uskutečněnou před čtyřmi roky, v prosinci 2004. Václav Dosbaba žije v Budišově na Vysočině. Mají ho tam rádi a jeho práci uznávají. Tu výstavu uspořádal tamější obecní úřad ve své budově u příležitosti Dosbabových nadcházejících šedesátých narozenin.

V den vernisáže sněžilo a na Vysočině bylo kluzko. Z Třebíče jsem se vezl v autě řízeném malířem a kolážistou Milanem Nestrojilem. Ale vernisážovému mluvci sníh zkřížil cestu. Nepřijel. Úvodní slovo padlo na mne. Účast byla hojná, Budišov žil významnou událostí. Přijeli i přespolní. Mezi nimi Brňané Dalibor Chatrný a Jiří Valoch. S nimi se setkat, je vždy příjemné. Jejich přítomnost nicméně vyzvedám z jiného důvodu: když je vystavováno dobré umění, málo záleží na místě, kde se tak děje, kulturní centrum či vysočinská ves, vyjde to nastejno. Chatrný s Valochem, pro něž jméno Václav Dosbaba vůbec nebylo cizí, toto mínění osvědčili.

Po vernisáži mně Chatrný pověděl, jak je pro něj příjemné vidět na venkově abstraktní a konceptuální umění postavené před oči lidí ve většině nezasvěcených a vnímat, že jsou alespoň stručně osloveni příběhem moderního umění.

S vernisážemi je to jako s výtvarnými díly. Některé se povedou více, jiné méně. Na vernisáž v budišovském obecním úřadě před čtyřmi roky vzpomínám jako na jednu z velmi povedených. Nic nevadily interiér více schůzovní než výstavní a technické možnosti instalace více nemožné než možné. Vše srovnaly a převýšily bezprostřednost, zájem a porozumění.

Poznámka na konci: Dalibor Chatrný, Jiří Valoch a četní jiní vystavují teď, až do 22. prosince, v Památníku Leoše Janáčka na rohu Smetanovy a Kounicovy ulice v Brně. Výstava se jmenuje Druhotvary, k poctě Janáčkově ji koncipoval Dalibor Chatrný.  

Jan Dočekal

 

 

Neděle 14.12.2008 9:00

DVĚ HISTORICKÉ FOTOGRAFIE

V říjnu se v rámci Vánoční hádankářské soutěže objevily v BoA fotografie dřívějšího ročníku Šuřky a čtenáři měli identifikovat účastníky a místo konání, což se díky absolventům paní Souškové a panu Hlušičkovi, z velké části podařilo. Odpovědi přetiskujeme v podobě, jak byly zapsány v návštěvní knize.

Dáša Petrášková

14.10.2008 (19:36)

Lea, dle maminčiných pokynů, napsala: jsou to děcka z různých tříd a ročníků. Ten s opicí je prof. Tučný. Nad škopkem, v kterém je červená marmeláda (měli ji každý den ke snídani i večeři, někteří si udělali na maškarák masky z chleba s touto marmeládou a byli pokáráni, že si neváží jídla, rolníky těžko vydobytého) je ředitel Bárta. Nad ním v bílém tričku s černou mašličkou, či něčím jiným na krku, smějící se, je Věra Mezírková, vzala si Růžičku, taky ze Šuřky, ten není na fotce. Ležící s brýlemi je prof. Brukner, nad ním s brýlemi Babinský z textilu. Úplně vpravo v tmavém prof. Šlosárek. Inez Tušnerová drží pod paží Trávníčka, zvaného Travajs. Zalepené oko si vzala Božena Matušková, na fotce asi není, zalepenec se jmenoval asi Jančařík. Ve třetí řadě třetí zleva (vykukující hlava, usmívající se) je Zdena Bauerová. Pod ní je Věra Podhradská z plastiky, vedle ní doprava v pruhovaném Jarka Brzobohatá (sestra herce Radoslava Brzobohatého), taky z plastiky. Nad pruhovaným klukem z profilu je v poslední řadě Noemi Veberová (směje se) z módy, dělala manekýnku.

 

Táňa Syslová

14.10.2008 (21:13)

Tak jsem tu dnes měla tatínka, který si u fotografie zavzpomínal na svá mladá léta. U spousty lidí si nemohl vzpomenout na jméno, některé ani nepoznával. Tvrdil, že je to určitě lyžařský zájezd do Beskyd a to v únoru r. 1950. Pruhovaná dívka, kterou jsem dříve považovala za Leinu maminku, je Jarka Brzobohatá, vedle vpravo Jiří Polický, s flastrem na oku je Miloš Jančár a vedle něj vpravo asi Leina maminka, nad ní pan Soušek. Dívka vlevo se širokou pusou v bílém je Luďka Forstová. Nejvyšší uprostřed nahoře je Vašek Nývlt a nalevo s brýlemi Josef Dvorský. Za ležícím Bruknerem, rovněž obrýlený je Oldřich Babický. Za škopkem ředitel Oldřich Bárta, za opičkou Tučný, (byl prý vyhozen za nějaké techtle-mechtle se studentkami) otec zpěváka Michala Tučného. Nad ním Olga Celá. Ten úplně vlevo, co jsem si myslela, že je to Odehnal, je prý Alois Mikulka. Fousatý pán vpravo, držící se sloupu, je zástupce ředitele Šlosárek. Ten prý na tomto lyžáku vymyslel rýmovačku: lidé bděte — mráz na oknech kvete. A nakonec jak jsou vpravo kluk s otevřenou pusou a vysmáté děvče, tak mezi nimi vykukuje Fred Panovský.

 

 

Neděle 12.10.2008 19:51

ČTENÁŘSKÁ SOUTĚŽ

HÁDANKA ČÍSLO 5

Šuřácky laděnou otázku zformuloval nejmenovaný zadavatel (Jiří Liška) a dodává, že odpovědět by měl být schopen každý šuřák.

OTÁZKY A SPRÁVNÉ ODPOVĚDI

 

a)  V kterém roce se narodil a v kterém roce zemřel J. M. Najmr? *1920†2003.

b) Jak se jmenuje / jaký má název jeho nejčastěji vystavovaný obraz? Vzpomínka.

c)  Co obraz znázorňuje / co je motivem obrazu  „Nahý mladík před otevřeným oknem“? Nahý mladík před otevřeným oknem, ve kterém je vidět krajina ala Cézanne.

d) Jaká legenda o tomto obraze (již od jeho prvního vystavení na Salonu jihomoravských výtvarníků v roce 1957) mezi šuřáky koluje? Legenda praví, že mladíkovi na obraze se při každé výstavě mění tělesné proporce.

e) V kterých letech byl J. M. Najmr ředitelem Šuřky? 1963 až 1982, ovšem ústav se za doby jeho ředitelování nazýval SUPŠ.