[Home] Zpět na první stránku

 

 

PLASTIC PEOPLE

Následující vzpomínání vykorespondovali začátkem roku 2006 Lea Raisová a Bohouš Koňařík. Najdete-li v jejich vyprávění nedostatky, buďte shovívaví. Vzpomenete-li si na jiné příběhy, nezapomeňte se podělit s ostatními.

 

 

Určitá jména jsme nahradili iniciálami, ani titul není jednoznačný — záměrně. Pamětníkům patrně jako první vytane na mysli hudební skupina The Plastic People Of The Universe, která na koncertech pěkně vyváděla (měla i vlastního pyrotechnika) avšak v roce 1970 jí bylo odebráno povolení vystupovat. Šuřáci zase vědí, že SSM bylo založeno na oddělení plastiky, v neposlední řadě název naznačuje určitou morální flexibilitu, kterou jsme tehdy byli všichni, tak či onak, poznamenáni. Jako obrazový doprovod byla použita vyznamenání a sítotiskem tištěné vlaječky z přerovských sbírek.

 

 

 

Nejprve něco z historie. Kořeny vzniku SSM na Šuřce mají původ v kratičkém období svobody roku 1968. Mládež byla tehdy v kurzu. Každé interview končívalo obligátní otázkou:

„Ještě jedna otázka na závěr — a co soudíte o dnešních mladých lidech?“

Neméně obligátní bývala i odpověď:

„Mám rád dnešní mladé lidi a fandím jim!“

„A fandím jim“ užívali nejen strany obroditelé, ale i zarytí strany stalinisté, oba druhy později… darmo mluvit.

Po srpnových událostech roku 1968 následovalo několik měsíců zdánlivého klidu, ukončeného návrhem „progresivního křídla strany“ na založení jednotné komsomolské organizace sovětského typu.

Návrh vyvolal podobné zděšení, jako návrh stejného „progresivního křídla“ na vytvoření revoluční dělnicko-rolnické vlády v srpnu 1968. Způsobil, že kompromisní idea „centristického křídla strany“ na opětovného sloučení všech mládežnických organizací se zdála najednou být nejpřijatelnější variantou, zvláště když byl neustále zdůrazňován ekonomicky samosprávný a politicky nezávislý charakter nového svazu.

Československý svaz mládeže už obnovit nešlo — nově vzniklé dětské a mládežnické organizace (nejpopulárnější byli Skaut-Junák, na venkově Juvena) odčerpaly členstvo z Jisker, Pionýra a ČSM do té míry, že z nich zůstaly pouze státem vydržované organizační struktury. Organizační struktury představovali pak soudruzi a soudružky v důchodovém věku, kteří uvolnili místo mladším kádrům tím způsobem, že vyměnili tmavomodré košile za bílé, uvázali si na krk pionýrské šátky a v tichosti přešli do vedení pionýrské organizace.

Následovaly organizační sjezdy, slučovací sjezdy, organizace a reorganizace. Nějakou chvíli se zdálo, že fráze o nezávislosti zabraly. V době, kdy byl veden beznadějný boj o zachování posledních zbytků demokratických principů, si naivnější zakládající členové opravdu mohli myslet, že budují platformu, na které bude možno svobodně diskutovat a vyvíjet zájmovou činnost. Do názvu bylo šikovně podsunuto přídavné jméno socialistický a na Slovensku byla vytvořena samostatná národní organizace — Socialistický zväz mládeže (SZM).

V roce 1970, kdy náš ročník začínal studovat na Šuřce, byly organizační struktury ještě v plenkách, v roce 1974, kdy jsme maturovali, bylo již členství v SSM závaznou podmínkou studia na vysokých školách. Vytváření organizační struktury mládežnické organizace na škole uměleckého zaměření nebylo bez půvabu.

 

 

Brno, 23. 3. 2006

Ahoj Bohušu,

když tak vidím v Boa fotku Jana Márii, vybavila se mi drobná historka. K nám na drobňák chodila o rok níž děvčica, příjmením H. V té době se na škole znovu zakládalo SSM. Naslibovali lidem, že když se k nim dají, tak dostanou průkazky a s těmi budou moci chodit ledaskam se slevou. No, a na to se dala výše jmenovaná spolužačka nachytat a dala peníze na průkazku hochům z plastiky, kteří tvrdili, že vše vyřídí. Vyřídili to po svém, peníze propili. Když se dívčina dožadovala průkazky, poslali ji do prdele. Neměla lepší nápad, než si jít stěžovat k Najmrovi. Ten si zavolal jednoho z aktérů incidentu, jistého Mišáka (on se opravdu psal s „i“) a začal mu nadávat slovy: „Mišáku, jak si to představujete, vy pošlete H. do prdele a ona mi přijde do ředitelny“.

Lea

 

Přerov, 25. 3. 2006

Ahoj Leo,

na období zakládání SSM si také vzpomínám, atmosféru jsi popsala výstižně. Zjistit, kdo z plastiky byl hlavním motorem, nebude snadné. Do náborové učebny jsem zavítal jedinkrát, ale v zakouřeném přítmí jsem jen stěží rozeznával obrysy postav. Oni pro účinnější verbování organizovali diskotéky, kde nesmyslně vyřvávala hudba a děly se všechny možné i nemožné nepřístojnosti. Z naší třídy si chodili na plastiku zařádit, raději nebudu jmenovat, jeden hoch a dvě dívky.

Na výhodné průkazky se nechali nachytat hlavně ti, co uvěřili agitaci, že budou moci chodit do Véčka (vysokoškolského klubu), kam jsme se my středoškoláci dostali jedině „na index“. Index jsme si půjčovali od známých vysokoškoláků, vstupné stálo 10 Kčs.

Iluze výhodných slev svedla mnohé, ale peníze vybrané na průkazky by provoz agitačního střediska na plastice zdaleka nepokryly, protože pro pivo se chodilo s kýblem. Běžný desetilitrový kýbl (bývaly i dvanáctilitrové) pojme 20 piv. Při tehdejší ceně 2 Kčs za 0,5 litru piva to dělalo 40 Kčs za jeden kýbl. Z faktu, že svazáčtí proselyté stačili kýbl vyprázdnit nejméně dvakrát za odpoledne soudím, že museli mít i jiné zdroje, než peníze vybrané za fiktivní průkazky.

Oddělení plastiky bylo vůbec sídlem pokrokových idejí a propagátorem při zavádění novinek všeho druhu. Kvůli zamezení nežádoucího rachocení používali pro donášku piva z nedaleké „Modré hvězdy“ místo tradičního smaltovaného kýblu „plastové vědro“, vyrobené ze zdravotně nezávadného potravinářského polyetylénu. Na leteckém snímku jsem Ti trasu „donašečů“ vyznačil modrou barvou.

Krásný den

Bohouš Koňařík

 

Brno, 31. 3. 2006

Ahoj Bohušu,

ještě se vrátím k tomu SSM. Ředitel, jednou v dobré náladě si pochvaloval, že už tam jsou skoro všichni, akorát z přítomných mu to kazí Prokůpek (chodil na fotku) a Soušková. Pak si mě vzal bokem a povídá: „U Prokůpka to chápu, těm sebrali fabriku v Humpolci, ale co sebrali tobě“. Tak jsem mu po pravdě řekla, že panství na Ukrajině a většina mých předků z té strany skončila v Solovkách. Pak už se přede mnou nikdy o SSM nezmiňoval.

Když bývaly takové ty důkladné dotazníky na původ, tak jsem tam psávala, že dědeček bojoval s Leninem. Nelhala jsem a všichni byli spokojeni. Čeština je přeci jenom pěkný jazyk.

Přeju pěkné jarní dny, Lea

 

Přerov, 2. 4. 2006

Ahoj Leo,

mě zase v důkladných dotaznících nejvíc fascinovaly otázky na činnost a postoje za nacistické okupace a členství v aktivistických organizacích. Byl jsem hrozně zvědavý, co se za těmi tajemnými aktivistickými organizacemi skrývá. Pak ještě dvojice otázek:

a) Byl jste někdy trestán? Po odpovědi NE následovala další otázka:

b) Proč?

Při otázce b) jsem míval pravidelné nutkání odpovědět: „Protože mě nechytili.“

Mě samotného nasměroval do SSM profesor odborného navrhování Sedlařík. Vsugeroval mi, že na vysokou školu se žádný nečlen, nebo člen, který vstoupil týden před talentovými zkouškami, nedostane. Tak jsem vstoupil. Na první otázku členství v SSM při pohovoru na Umprum v Praze jsem odpověděl kladně. Druhá otázka byla záludnější: „A jakou máš funkci?“

Raději něco veselejšího — restauraci IV. cenové skupiny „Modrá hvězda“ na Šilingrově náměstí se říkalo, pro její podlouhlý tvar, „Modrá nudle“. Honza Tichák mi vyprávěl, že v interiéru se natáčel dokumentární film, jak zaměstnanci stavebních organizací (zedníci) požívali v pracovní době alkoholické nápoje (pivo). Kamera brala hlavně ty, co měli na tácku od šesti čárek nahoru. Oni pak svorně tvrdili, že si právě odskočili na svačinku.

Do maléru se mohl dostat i student, co v Modré nudli zapíjel (jistě z mladistvé nerozvážnosti) „kopačky od šuřačky“. Sedl si, blbec, ke stolu co byl nejdál ode dveří, najednou venku zaskřípěly brzdy, vzápětí se rozlétly dveře a v nich hlídka Veřejné bezpečnosti. Šťára. První příslušník obsadil dveře a únikovou cestou přes WC; velitel zaujal strategickou pozici u výčepu, odkud řídil celou akci; druhý a třetí příslušník kontrolovali postupně obě řady stolů.

„Tak tohle neustojíš“ myslí si student „doklady nemáš, plnoletý nejsi, a ještě k tomu sedíš s podezřelými stolovníky u piva v době vyučování.“

Dopadlo to dobře — jeden ze spoluobčanů povídá sebejistě, když na něj přišla řada: „My jsme už byli kontrolovaní.“

„A kdo vás kontroloval?“

„Pan kapitán“, odtušil pohotový občan, ukázal bradou k výčepu a pokračoval „jakobynic“ v konzumaci.

Posílám ještě fotku Nataši Jeřábkové, ta by mohla o zakládání SSM něco vědět, protože chodila s nějakým hochem z plastiky, ještě v době studií se vzali. On měl polské jméno, s Natašou jsem se setkal na dovolené ve Velkých Karlovicích na Valašsku. Divila se, že se jako třída tak často setkáváme.

Krásný den

Bohuš

 

Brno, 4. 4. 2006

Ahoj Bohušu,

Nataša Jeřábková chodila s nějakým hochem z plastiky, ale jestli si ho vzala to nevím, ani nevím, jestli měl polské jméno, ale vím, že studoval v Polsku. Na plastiku chodil ještě nějaký Kyzlink, ten chodil s nějakou blondýnou kudrnatou od nás z drobnýho, mám pocit, že se jmenovala Alena. Pak se s ní rozešel a chodil s kterousi další. To by mě zajímalo, proč se SSM zakládalo právě na plastice. Učil tam sochař Navrátil.

Kdo byla blondýna z drobnýho, co si koupila obraz od studenta M., netuším. Bylo tam, co si vzpomínám víc blondýn. Kromě již výše jmenované, tam byla Ilona, ta byla starší a měla dítě za studií. Potom Božena, za svobodna Smejkalová, moje kamarádka, ta byla dost recesistka, ale myslím, že na obraz od M. by to nestačilo. Blond byla ještě Anička, která si nechala říkat Hana a byla o rok výš. Pak Blažena, drobná, malá, ostříhaná na krátko, taky z vyššího ročníku. Určitě tam byla ještě spousta blondýn, ale nějak mně v paměti neutkvěly.

Lea

 

 

 

Na závěr něco o znaku SSM. Z propagandistického hlediska byl promyšlený dobře — nic neříkající kombinace dvou druhů písem (egyptienka a grotesk),  které odpovídala nevýrazná, avšak všeobecně přijatelná grafická (říkalo se, že motiv představuje rozevřenou knihu) podoba. Všechny zprofanované symboly, jako zaťaté pěsti, hvězdy, srpy, kladiva a důležité hlavy, byly vypuštěny; rudá barva byla nahrazena červenou s nádechem do oranžova. Nápis SSM měl modrou barvu, kontury byly provedeny zlatě.

 

 

Znak nebyl zbytečně členitý, dal se dobře zvětšovat i zmenšovat a kombinovat s ostatními znaky. V nejmenších velikostech, jako na krojových kravatách, byly užívány jen zlaté kontury. Zlaté kontury odpovídaly tradičnímu heraldickému členění a umožňovaly kvalitní soutisk.

 

 

Reprodukovaný znak je vytištěn sítotiskem na Putovní standartě Okresní odborové rady a Okresního výboru Socialistického svazu mládeže v Uherském Hradišti. Rozměr 40 x 65 cm, podklad rudý satén se zlatým třepením, oboustranná standarta je zašita v průsvitném obalu. Standartu vyrobila v roce 1983 sítotisková provozovna Správy účelových zařízení Severomoravského krajského výboru Socialistického svazu mládeže v Přerově.