[Home] Zpět na první stránku

 

CO NOVÉHO NA BRNĚNSKÉ ŠUŘCE?

 

 

Po zveřejnění PowerPointu v minulém čísle se vyrojila řada podnětných dotazů, týkající se současného života školy, a tak jsme si v redakci BoA řekli, že na některé z nich odpovíme. Pro úplnost dodáváme, že fotografie pořídila Dáša Petrášková, otázky klade Bohouš Koňařík, odpovídá Táňa Syslová, všichni tři jsou absolventy ústavu. Táňa s Dášou studovaly na oddělení grafiky, Bohouš na oddělení výstavnictví-aranžérství.

 

Na den otevřených dveří jsem nebyl, ale v PowerPointu Dáši Petráškové jsem si všiml několika novinek. První je, že na budově školy se objevila cedulka, která tam nikdy nebyla. Podle cedulky má Šuřka opět jiný název. Našla jsi při prohlídce nějaké vysvětlení?

 

Při prohlídce ne, ale už jsem se na to našeho spolužáka Pavla jednou ptala. Bohužel si z jeho odpovědi pamatuju jen to, že název má vyjadřovat skutečnost, že součástí školy je i VOŠka. Což je ostatně dobře patrné z nové cedule.

 

 

 

Jestli nový název nesouvisí s tím, že se nemůžeme proklikat na oficiální školní stránky. V PowerPointu je dobře zachycený rozdíl, že dříve se tvořilo jinak, než nyní. Pozoruješ i ty rozdíl mezi tím jak se tvořilo „za nás“ a dnes?

 

Ano. Rozdíl je značný.

 

 

Mohla bys nám ten rozdíl přiblížit?

 

My na grafice, když jsme dělali nějaký plakát, použili jsme tempery, tuž a propisot. Naše jediná technická pomůcka byl fotoaparát. Výsledkem byl víceméně ušušněný návrh.

Dnes mají studenti k dispozici počítače, tiskárnu, digitální foťáky, kopírky, a já nevím co všechno ještě. Ani tomu všemu pořádně nerozumím. Výsledkem pak je hotový vytištěný plakát, který je možno rovnou vylepit. Co se týče kvality tvorby, rozhodně byli tehdy i nyní talentovaní i méně talentovaní studenti. Ti dnešní mají bezpochyby značně volnější pole působnosti. Je to vidět na tématech, kterými se zabývají.

 

Nejsem si jistý, zda moderní technické vybavení nebude jednou na újmu… však to ukáže budoucnost. Nevíš náhodou, co znamenal ten trojúhelníkovitý, černý objekt, polepený fotografiemi, s elektrickou šňůrou v zásuvce?

 

 

 

A kde si takový objekt, Bohouši, viděl? Já si bohužel na nic takového nepamatuju. Schválně jsem si pustila znovu Dášinu prezentaci, a to hned dvakrát, ale černý trojúhelníkový objekt jsem nenašla. Možná jsem se vždycky zamyslela a objekt mi proklouzl.

 

Mám na mysli tento.

 

Aha, už si na ně vzpomínám. Na každé straně byl jiný obličej a ty obličeje si navzájem vyměňovaly oči. Jakým způsobem se to ale dělo, nevím. Nijak blíže jsem to nezkoumala, tuším, že to bylo díky té elektrické šňůře.

 

Škoda, že se výměnu očí nepodařilo zachytit na video. Některé z vystavovaných objektů, jako trpaslíci nebo ledničky s naaranžovaným jídlem by za našich časů nebyly možné. Na kterém to bylo oddělení?

 

Máš pravdu, Bohouši, za nás by takový student zaměstnal celou rozvětvenou rodinu nejméně na měsíc, než by všichni ve frontách vystáli takové množství dovozových a nedostatkových potravin. A pak by to do druhého dne bylo stejně rozkradeno a snědeno. Což se ostatně divím, že se tak nestalo i tentokrát?! Tyto ledničky se nacházely na vašem oddělení, na aranžérství.

 

Trefný postřeh, doma jsme mívali stejnou ledničku a opravdu si nevzpomínám, že bychom v ní kdy mívali salámy, nebo dokonce banány, pomeranče, kokosové ořechy a granátová jablka. Zpozorovala jsi nějaké výrazné talenty?

 

 

Ano. Výrazné talenty byly, hlavně mezi ilustrátory. Nejvíce nás zaujal Daniel Meszáros, který namaloval několik zelených obrazů s plastickými detaily (protože má nevidomého tatínka a přál si, aby z toho tatínek také něco měl) a Franta Mach, se svými perečkem „vyšívanými“ krajinami.

Dáša neopomenula Zdenu popíchnout, že nejlepší malba se nachází na grafice, ale Zdena s ní nadšeně souhlasila a vykřikovala, že Meszáros je nejlepší současný malíř!

 

To je snad poprvé, co slyším, že někdo logicky odůvodňuje plastické detaily v malbě. Jakým způsobem té plastičnosti dosahuje?

 

Tyto obrazy byly bohužel umístěné příliš vysoko na to, abych se svým chabým zrakem mohla zodpovědně posoudit, jak autor plastičnosti dosáhl. V jednom případě ale visí na obraze kabát, který přitvrdl k ploše v důsledku propácování barvou.

 

A co ten František Mach, které z grafik na fotografiích patří jemu?

 

 

Kresby Františka Macha zachytila Dáša na několika fotografiích. Jsou to takové ty velkoformátové pérovky polámaných stromů. Ilustrátoři měli jako maturitní téma ilustrace k etnickým pohádkám.

 

Na snímcích z grafiky vidím lis, litografický kámen, na něm papír, ale zase mi chybí typicky černé parkety, co se mi za studií vryly do paměti. Tiskne se ještě klasickými technikami?

 

 

Tiskne, Bohouši, tiskne. Dokonce jsou dnes na škole dvě grafické dílny. Jak jsou vybavené, jsem ale dopodrobna nezkoumala. Starou Viktorku a ostatní lisy, na kterých jsme tiskli i my, jsem tam viděla.

 

A co typické, šuřácké rytiny a kresby na stolech a lavicích, objevila jsi nějaké?

 

Ne. Neobjevila. Lavice jsou většinou nové, bez života.

 

My jsme také mívali nové lavice, nebo aspoň nově natřené, ale sotva se objevily, už tvořiči, v čele s Petráškovou… raději obraťme list, ať to nevypadá, že navádíme k poškozování školního majetku — vidím, že ve třídách je vzorně uklizeno, jednalo se o oficiální příležitost?

 

Ano. Přišly jsme na den otevřených dveří!

 

Tak to se asi mělo vědět v dostatečném předstihu. Děkuji za rozhovor a těším se, že se nás příště při podobné příležitosti sejde víc.