[Home] Zpět na první stránku

 

ŠUŘKOU od PŮDY po SKLEPY až DO HOSPODY NAPROTI

 

Bohouš Koňařík

 

Současná podoba školy. Ředitelem je akademický malíř Pavel Luffer, který nás také provázel. Oficiální webové stránky, kde se dozvíte spoustu zajímavostí, otevřete kliknutím na modrý zavináč @.

 

Sraz v přízemí. Start i konec prohlídky byl na oddělení malby.

 

Začátek prohlídky v nejvyšším patře, tedy v nové nástavbě, kde je také galerie, na kterou se vchází točitým schodištěm. Denní osvětlení skrze prosklenou střechu, učí se tam figura.

 

„Komu to ta Jana pořád telefonuje?“, ptali jsme se při prohlídce oddělení fotky. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat — asi za dvacet minut se objevil Adolf Šrotíř (na prostřední fotce vlevo) s velkou kyticí růží a každé z přítomných dam věnoval po jedné! S růžemi se potom pózovalo na malbě, jedna se přitom překousla...

 

Bývalé oddělení výstavnictví-aranžérství se dnes jmenuje nová média. Z nedostatku jiného materiálu přidávám pohled na lustr, který jsem nafotil zvenčí. Jedná se o lustr, který v roce 1973 celý týden navrhovali, ale nikdy nenavrhli (na černobílé fotce zleva) Pepa Bičák, Mirek Pokorný, Bohuš Koňařík a Honza Tichák. Fotku pořídil ve sborovně samospouští Mirek Pokorný. Autorem návrhu se nakonec stal profesor Šálek, měl ho za minutu hotový.

 

Zlatý hřeb prohlídky, oddělení grafiky.

 

Antická i novověká historie v chodbičce, kudy se vchází na architekturu — dvakrát Jónský řád, autoři Uljana Studená a Zdeněk Hořava, maturitní ročník 1974.

 

Pěkná i nostalgická podívaná na drobňáku. Zrcadlo je původní, slavný svalovec už druhý sádrový odlitek.

 

Co na Šuřce dřív nebylo vůbec — jídelna a hned vedle knihovna.

 

Zabrousili jsme i do tělocvičny, všimněte si, jak je tam krásná podlaha. „Foť, foť,“ pobízí Jana Šancová (Uhrová) na druhém snímku „já to dlouho nevydržím!“ U protější stěny postřelil Pepa Bičák vzduchovkou Vašulína do nohy.

 

Dřevodílny ve sklepě. Mají dobře pořešenou izolaci, místo drahých vrstev a injektáží jsou stěny osekané na cihlu, takže vlhkost se stačí odpařit. Taky to dobře vypadá. Dřevodílny většina šuřáků vůbec nezná, nebo jen z nácviku leteckých poplachů. Při jednom takovém poplachu si začaly studentky zpívat slovácké lidovky. Všem se to líbilo, ale Kadlec je uťal, prý při opravdickém náletu by nikomu do zpěvu nebylo.

 

Zeď nářků v komůrce nejhlubšího suterénu. Horní a dolní nápis čitelný, z prostředního jsem vyfotošopoval: „Pohádky křováků!? To si děláte srandu ze školství?!“

 

Nejlepší fotka sleziny — závěrečný přípitek na malbě před odchodem do hospody naproti. Tam už jsem toho moc nenafotil... snad příště.